X

Zimní slunovrat

Zimní slunovrat na Kelčském Javorníku BELENUS

Spolek Jóga sál Holešov pořádá setkání aktivních lidí v drsných podmínkách na Kelčském Javorníku ve výšce 865m n.m., abychom uctili odkaz našich předků a prožili spolu okamžiky Zimního Slunovratu. Toto místo obývali před více než 2 500lety Keltové. Den zimního Slunovratu byl pro ně dnem znovuzrození Slunce a pojmenovali ho BELENUS.

 

Setkání  je pro nás nejen akcí sportovní, ale i společenskou a osobní, která zasahuje naši duši. Toto zastavení ke konci roku nás přiměje k uvědomění si Přírody okolo nás, celého Vesmíru. Je to čas rekapitulace a odchodu všeho starého a nepotřebného, abychom vytvořili prostor pro nové co přichází. Belenus přivítáme v nové energii radosti a očekávání.

Zimní slunovrat je jeden z nejúžasnějších jevů, které naše vědomí je schopno zaznamenat.
Z astronomického pohledu je to čas kdy naše rodná hvězda  Slunce dosáhne své nejjižnější polohy na mapách noční oblohy  označované jako obratník Kozoroha. Zimní slunovrat je okamžik, kdy je nejdelší noc a nejkratší den.  Slunce je nejníže nad obzorem, takže jeho paprsky dopadají na naší krajinu nejvíce šikmo. Právě s úhlem dopadu slunečních paprsků na zemský povrch souvisí teplota.
Zimní slunovrat-solstitium – solstice nastává v době, kdy je síla životodárného Slunce nejslabší a síla tmy je na vrcholu.

oppidium Hostýn

Tento úkaz sledovali naši předkové ve všech kulturách a ve všech náboženstvích. I když se odhaduje vznik Slunce před 4,5miliardy let, naši předkové brali tento okamžik vždy jako okamžik odchodu starého Slunce a zrození Slunce nového.

Na našem území tuto tradici oslavovali Slované, Germáni i Keltové. A právě k našim Keltským předkům, jejichž DNA koluje v našich tělech, se chceme dnes vrátit. Víme, že zde před 2,500lety na Hostýně měli své oppidum a věříme, že na den Zimního Slunovratu, tak jako my, i oni se vydali na tuto zdejší nejvyšší a nejtajemnější horu Kelčský Javorník, aby byli Slunci blíže.

Keltové slaví v den Zimního Slunovratu znovuzrození Slunce. Byli si vědomi koloběhu života v přírodě.  Žili v souladu s přírodou. Slunce je teplo, světlo a život. Podle legend víme, že Keltové považovali Zimní Slunovrat za den, kdy se narodil, nebo spíše znovuzrodil, sluneční bůh Belen. Zimní slunovrat byl den naděje neboť slunce začalo posilovat svou moc a dávalo tak příslib nového života. Ovšem nejen Keltové, ale i další kultury považují 21. prosinec za den narození svého buď slunečního nebo jiného vysoce postaveného boha.

 

Zimní slunovrat totiž nastává v době, kdy je síla životodárného slunce nejslabší, kdy noc a s ní spojené síly temna, chladu a smrti dosahují vrcholu. Náš svět je právě v tomto období nejblíže podsvětí, a nejen to, v době zimního slunovratu dokonce mizí hranice mezi naším světem a světem  podsvětí.

O zimním slunovratu 21. 12. se oslavuje zrození nového slunce, kdy po nejtemnějším období roku, které trvá už od Samhainu, se opět probouzí nová naděje. V tento čas nejdelší noci roku se rituálně zhasínají ohně, aby se zažehly nové. Mladé a očištěné, které pročistí svět novou silou. Ty buď lidé střeží celou noc až do prvních paprsků nového slunce nebo ho minimálně jdou za ranní tmy uvítat na kopec zvuky rohů, bubnů, tancem, zpěvem a radostí. Při těchto rituálech je to často také zkouška vlastní vnitřní síly, jestli člověk v chladu, sněhu a temnotě dokáže vydržet u ohně až do prvních paprsků. Opět se dělají také různé léčivé, očistné a divinační rituály, které známe dodnes.

Nový sluneční bůh je nazýván mnoha jmény a nejčastěji je znám jako , Belinus (bůh Slunce)     syn Bohyně a rohatého boha Cernunna.

V přírodě se sbírá mimo jiné hlavně jmelí jako jedna z nejposvátnějších keltských rostlin. Kromě jejího zavěšení v různých částech domu jako symbol božského požehnání se také část sběru suší, aby se využívala v dalších slavnostech kola roku pro různá požehnání ohně nebo jako obětina.
Slunovrat je také svátkem rodiny a blízkých přátel. Lidé sedávají u rodinného krbu, zatímco venku vládnou bohové a bohyně sněhu a tmy. Pořádají se společné hostiny, lidé si navzájem dávají dary z lásky, úcty nebo z touhy poděkovat za přítomnost druhých ve svém životě.

Zimní slunovrat 2016

21. 12 v 11 hodin a 45 minut dopoledne

Teplota -9, Slunce se zrodilo a vyšlo.

 

Zimní slunovrat 2017

21. 12 v 17 hodin a 27 minut odpoledne

Akce se zúčastnilo 17lidí,
nejmladší 3letý Marián usnul v náručí při cestě zpět, nejstarší 67 letý Franta si zadřel třísku do zadnice při cestě zpět,
v prudkém stoupání si paní Helena pořezala prst. Jinak byli všichni spokojeni.
počasí : silné a husté sněžení, kluzký terén.

Děkujeme za supr bubnování Kubovi Š.
Děkujeme za přednášku o historii Keltů v toto kraji Mgr Janálovi
Děkujeme za přinesení nového zářícího Slunce Aleně

 

Zimní slunovrat 2018

Dne 22.12.2018 ve 23 hod 22min večer

Ve Chvalčově jsme se sešli ve 20hod, od oběda byl vytrvalý silný déšt. V suchu hospody došlo na hlasování jestli půjdeme. 7 hlasů váhalo, ale protože Radek měl hlas za 10 lidí bylo rozhodnuto a vyrazili jsme v počtu 18 lidí z toho tři ženy. Déšť nás bičoval do tváře, teplota 0-+2 st. C. Z nadmořské výšky 375m jsme po 3km nastoupali do 750m kde u rozcestí Krškový se stal zázrak a déšť přešel v hustý sníh. Na Jehelníku sněhová pohádka, na Kelčáku silný vichr se sněhem. Ten kdo se dokázal převléci ze všech věcí vyhrál.

Samotný program byl supr. Vzpomínali jsme na uplynulých 12měsíců, Franta Kelt vyprávěl o keltských osadách v regionu. S jogínem Karlem jsme prodýchávali přítomné chvíle, a Kuba rozezněl irský buben.

Příští rok je v 5 hod a 20min wow,wow.

 

Zimní slunovrat 2019

Dne 22.12.2019 v 5hod a 20min ráno

Vzhledem k ranní hodině 5 hod a 20min v neděli ráno, rozhodli jsme se využít azyl ze So na Ne na Holubově chatě cca 1km pod Kelčským Javorníkem. Původní prognózy vypadaly na cca 30 lidí, ale jak se blížlila sobota, a to deštivá, zaćaly přicházet sms že bohužel letos ne. Nakonec se nás sešlo 13 statečných. Většinou každý šel svou trasu. 35km šel Jarda s Martinem již ráno. Franta Kelt šel z Loukova a v šest večer mi volal, že je tak velká mlha, že neví kde je. Největší skupina šla z Tesáku v 7 večer. A mlha a jemný déšť fakt byl. Jirka šel sám v 1 v noci z Rusavy(prostě samorost). Na Holubově chatě jsme vysušili věci, Franta dokázal, že je kouzelník a hrál na kytaru bez dvou strun. Specifikovali jsme osady našich keltských předků v našem regionu, hledali obratník Kozoroha.

      

Na 4hod jsme zalehli  a ve 4 ráno vyrazili na Kelčák.  Teď již bez deště.

Uvědomnění si zrodu Slunce v 5 hod a 20min ráno 22.prosince  na Kelčském Javorníku je intenzivní prožitek. Dal nám energii, sílu a věřme i zdraví do roku 2020.  Zvláštˇ, když je doprovázen rituálními zvuky keltské koncovky – fujary. Díky všem.